Severské kriminálky nejsou jen temné a brutální. V dílech některých autorů najdeme také nesmírné množství sociálních témat, světovou politiku a kritiku společnosti. Mezi tyto představitele rozhodně můžeme řadit zesnulého Stiega Larssona nebo Adlera Olsena.
Adler Olsen je autorem oblíbené série o oddělení Q10, které se zabývá uzavřenými policejními kauzami. V sedmém díle nazvaném Selfies mimo jiné popisuje příběh sociální pracovnice, která pracuje na oddělení hmotné nouze, která se rozhodně vzít spravedlnost do svých rukou a hodlá společnost osvobodit od parazitů, kteří cíleně zneužívají sociální systém, aniž by měli zájem cokoli společnosti nabídnout. Konkrétně se jedná o mladé dívky, které jsou vždy trendy oblečené, fotí si selfies drahými mobily, berou sociální dávky a nikdy by nenastoupily do špatně placeného zaměstnání (a na dobře placené nemají ani schopnosti ani kvalifikaci) a tak zneužívají sociální systém. Tato tragikomická linie byla v knize pro určité odlehčení, ale i přesto kniha nastavila zrcadlo současným evropským společnostem, které mají kvalitní sociální systém, který stále častěji vede k cílenému zneužívání.
Samozřejmě dodnes existuje nesmírné množství lidí, kteří sociální pomoc ať dlouhodobou či dočasnou potřebují. Lidé věkově či zdravotně znevýhodnění, lidé, kteří se ocitli bez práce, lidé v nouzových situacích způsobené přírodními živly (třeba povodní).
Pravdou ovšem zůstává, že často se lidem nevyplácí pracovat, protože od „sociálky“ dostanou stejně ne-li více. Často jsou z tohoto způsobu zneužívání obviňováni občané romské národnosti, ale je pravda, že systém zneužívají velmi hojně také bílí. Vrcholem pak je, když zdravý člověk pobírá dávky a k tomu si načerno přivydělává u podnikatele, který si nemůže dovolit zaměstnávat zaměstnance na plný úvazek. Bohužel toto je smutný úkaz, který je pro vyspělou společnost část typický a těžko říci, zda s tím lze efektivně bojovat. Je to daň za komfort.