Je logické, že se člověk, který se dostal po finanční stránce do úzkých, obává, jak dopadne, požádá-li o půjčku. Protože i sám dobře ví, že by hodně dlouho zvažoval, zda půjčit cizímu člověku, který má problémy, kdyby náhodou byl on na straně potenciálního věřitele.
Když má člověk nízké příjmy a navíc ještě třeba i onen strašící záznam v registru dlužníků, logicky si klade otázku, jak se na něj při podání žádosti o půjčku budou dívat a jakým způsobem ho dost možná odmítnou.
Někdy je takové přemítání na místě, někdy nikoliv. To podle toho, pro jaký typ úvěru se dotyčný rozhodne.
Třeba taková americká hypotéka bez registru je něčím, čeho se dotyčný jedinec vůbec bát nemusí. Ne snad proto, že by se poskytovala každému automaticky a na počkání, ale proto, že ji nabízí nebankovní finanční instituce a nikoliv banka. A s nebankovním sektorem se dá daleko snáze domluvit, tento je přizpůsobivější a schopný žadateli v nejednom ohledu vyjít vstříc.
A tak u této hypotéky vlastně stačí, že se za ni žadatel zaručí zástavou své nemovitosti nebo nemovitosti někoho, kdo mu bude v tomto ohledu nápomocen. A pak už se nijak složitě neřeší, jsou-li žadatelovy příjmy dostatečně vysoké a registr dlužníků náležitě čistý. Pak už nějaký ten drobnější problém nemusí být a také nebývá na škodu.
Člověk tu prostě vyplní internetový formulář, pošle e-mailem pár fotografií zmíněné nemovitosti, a vyčká, až zástupci poskytovatele vyřeší všechny ostatní náležitosti a vyplatí peníze. Přičemž – jak již zaznělo – je pravděpodobnost, že žadatel uspěje, velká, protože se tu dá leccos přizpůsobit tak, aby bylo možno vyhovět. Prodlouží se délka splatnosti, sníží splátky, neřeší se to či ono a člověk se tak snadno dostane k potřebným prostředkům.
Aniž by se musel před kýmkoliv plazit po kolenou nebo dokládat neskutečné moře údajů, jaké jsou ve zkostnatělých bankách dodnes samozřejmostí.
