Co je to vlastně láska? To, jak odpovíte na tuto otázku, závisí na tom, kdo jste. Pokud jste věřící, odpovíte, že láska je nádherný dar od boha. Pokud jste čerstvě šťastně zamilovaný, odpovíte, že láska je nejúžasnější věc na světě. Pokud máte zlomené srdce, odpovíte, že láska je nejhorší věc na světě. A tak dále, každý má svůj pohled.
Zkusme na chvílí odhlédnout od toho, kým jsme, a zkusit na danou otázku odpovědět objektivně. Ne ze svého pohledu, ale z pohledu nezaujatého pozorovatele, který nás, tedy lidstvo, pozoruje, aniž by byl jakkoli zapojen do našich záležitostí. Tento pozorovatel by si uvědomil poměrně snadno, proč se všichni honíme za láskou a vztahy. Pro něj by byl účel fenoménu zvaného láska jasný – přežití lidské rasy. Erotická láska nás vede k plození potomků, mateřská láska pak k tomu, abychom se o ně postarali. Nestranný pozorovatel, třeba nějaký mimozemšťan, by v lásce jistě nic vyššího nehledal.
Co si z toho ale máme odnést my, kteří nejsme nestranní pozorovatelé a kteří máme své pohledy? Možná že nic. Je ale dobré se zamyslet nad tím, jestli chceme, aby nás naše lásky definovaly. Nikdo z nás si nevybral, že chce žít ve světě posedlém láskou. Nechci vám tu vnucovat své názory – třeba jste ve šťastném dlouholetém manželství nebo se rádi snažíte „ulovit“ co nejlepší osobu opačného (nebo stejného) pohlaví.
Proti tomu nic nemám. Přesto se zeptejte sami sebe, jestli chcete, aby se váš život točil kolem lásky. Protože, ať už si o nás pozorovatelé myslí, co chtějí, my nejsme jen zvířata řídící se pářícími instinkty, ale jsme svobodné bytosti. Každý z nás si může pod láskou představit co chce a v životě každého z nás může láska hrát takovou roli, jaká nám vyhovuje. Stačí jen přestat žít tak, jak nám společnost říká, abychom žili. Napsal bych „buďte sami sebou“, ale to je jedna z frází, kterou používají ti, kteří se vám snaží namluvit, že vědí, jak byste měli žít. Takže žijte a milujte, jak chcete, pokud chcete.
Láska je smysl života?
